Ploština

Historie: V listopadu 1944 se ze Slovenska do Vizovických vrchů a Beskyd přesunuly jednotky partyzánů z brigády Jana Žižky pod vedením majora Murzina. Partyzáni si zvolili za novou základnu drnovickou osadu Ploština a samoty v jejím okolí. Zdejší lidé byli ochotni rozdělit se s těmi co bojovali o poslední kus slaniny či chleba, o místo a teplo ve skromných světnicích. Odtud partyzáni podnikali záškodnické akce.

Na jaře 1945 však do partyzánského oddílu pronikli dva placení konfidenti gestapa – Oldřich Baťa ze Zlína a František Machů ze Zlámance. Tito poznali rozložení a počty partyzánů i pasekáře, kteří jim pomáhali. 18. dubna zběhli z hlídky a dostali se do Zlína na gestapo a na základě jejich informací byla uspořádána trestní akce německého policejního komanda SS a speciální protipartyzánské jednotky Josef.

19. dubna 1945 byl čtvrtek. Lidé na Ryliskách, v Újezdě, Vysokém Poli, Drnovicích, Tichově a na Ploštině ještě nic netušili a tak jako každý jiný den se po ránu rozcházeli za jarní prací na polích a v lese, zatímco předehra k vraždění a ohňům už vrcholila.

Výchozím bodem byly Vizovice. Odsud vyrazili dvě skupiny němců a s nimi i zrádci Machů a Baťa. První obětí se stal Josef Vařák zastřelený u Bratřejova. Dalšími byli v Újezdě zastřelení Ladislav Rangl s manželkou a švagrem. Na samotě Ryliska byl zastřelen 25 letý František Belha a dům zapálen. V troskách pak našla jehomatka spálené tělo.

Smyčka se stahovala okolo Ploštiny. Partyzáni byli včas varování a podařilo se jim utéci do lesa pod Klášťov, a pasekáři zůstali v domnění, že když němci partyzány nenajdou, tak se jim nic nestane. Ale zrádci ukazovali na domy a konkrétní lidi, kteří pomáhali partyzánům.

O tom co se na Ploštině dělo dále nelze ani zdaleka říci vše. Němci prohledávali domy, vyslýchali, rabovali, rozbíjeli. Brali jídlo, oblečení, cennosti, dobytek. Pasekáře bili až do krve a stále chtěli vědět, kde jsou partyzáni. Začali jim zapalovat domy, zahánět jich do nich, střílet a zaživa upalovat. Na Ploštině tak našlo smrt celkem 23 mužů a 1 žena, z toho 9 osob z Drnovic, 7 z Vysokého Pole, 5 z Tichova, 2 z Pozděchova, 1 z Lačnova.   
 

• Belha František
• Machů František
• Raška Jan
• Vašička František
• Zádrapa Josef
• Zichová Anastázie
• Běloň Václav
• Rak Bedřich
• Častulík Josef
• Vašička Jan
• Surovec Antonín
• Zvonek František
• Zicha Antonín
• Raška František
• Štalmach Jiří
• Zádrapa Alois
• Zicha Jan
• Zvonek Josef
• Častulík Josef
• Raška Jan
• Trčka František
• Zádrapa Jan
• Zicha Josef
• Zvonek Josef

 Zachránil se jen jeden a to Jan Machů, kterému se podařilo z hořícího domu utéci do lesa.

Oběti této tragédie bylipohřbeny v pondělí 23. dubna na hřbitově v Újezdě. Ten samý den však řádění fašistů pokračovalo. V Prlově bylo zastřeleno, upáleno a oběšeno 18 občanů z toho 5 žen. A ještě 2. května byly vypáleny nedaleké Vařákovy paseky u Lačnova, kde zahynuli 4 občané. A přitom se tyto všechny hrůzy a tragédie staly několik dnů před osvobozením republiky.

Okolní obce byly osvobozeny 2. a 3. května Rumunskými a Ruskými jednotkami, o čemž svědčí zápis v obecní kronice spolu s podpisy osvobozujících vojáků. Celkem padlo při osvobozování okresu Zlín v dubnu a květnu 1945 134 vojáků Rudé armády, 84 rumunských vojáků a 51 našich občanů.

A co se stalo s ploštinskými zrádci? Baťa byl po válce 30. srpna 1945 odsouzen v Uh. Hradišti k trestu smrti oběšením a Machů byl při útěku zastřelen u Klučenic v okr. Milevsko.

Ploštinské domy byly znovu postaveny roku 1947 a téhož roku také vysvěcena nově postavená kaple na jejichž pilířích jsou desky se jmény všech umučených pasekářů.V roce 1975 byl vybudován Národní kulturní památník odboje a roku 1985 v jedné z nově postavených usedlostí otevřena expozice Muzea jihovýchodní Moravy o boji proti fašismu a za osvobození v okrese Zlín.

Zdroj: www.obec-drnovice.cz